Antioxidanty
Tvorba volných radikálů kyslíku je nevyhnutelnou součástí aerobního metabolismu lidského organismu. Naše tělo musí čelit oxidačnímu poškození svých biomolekul dostatečnou antioxidační ochranou.
Víte, že termín „antioxidant" pochází ze 40.let minulého století z potravinářské chemie?
Odborná i laická veřejnost v současné době věnuje stále větší pozornost působení volných radikálů na lidský organismus. Většinová populace ví, že v těle neustále vznikají toxické volné radikály. Ty se do organismu dostávají zvenčí, ve velkém množství však vznikají i v průběhu metabolismu. Podle příčiny jejich vzniku je rozdělujeme na exogenní (ionizující záření, kouření, intoxikace, potrava aj.) a na endogenní (vznik kyseliny močové, zvýšený metabolismus estrogenů, popáleniny, záněty, hyperglykémie, též tzv. „kyslíkový dluh" aj.).
Volné radikály, lépe řečeno reaktivní formy kyslíku (reactive oxygen species – ROS) se podílejí na vzniku různých chorob a přispívají k rozvoji fyziologického stárnutí lidského organismu. Podstatou stárnutí je neschopnost organismu bránit se oxidačnímu poškození a obnovovat důležité tělesné molekuly neomezeně dlouho. Dle autorit na poli medicíny reaktivní formy kyslíku hrají velkou roli v rozvoji některých závažných onemocnění jako je ateroskleróza, diabetes mellitus, chronické střevní záněty, některé typy rakoviny, Alzheimerova nemoc aj. Volné radikály způsobují rychlé opotřebovávání tkáňových buněk, především, když se jejich množství v těle zvyšuje špatnou výživou a pobytem ve znečištěném prostředí. Zcela eliminovat ROS z orgamismu však není účelem antioxidační ochrany, protože kyslíkové radikály plní také řadu důležitých fyziologických funkcí. Uplatňují se například při detoxikaci některých xenobiotik a některých léků. Jednoznačný význam mají ROS v regulaci imunitních pochodů nebo například při oplodňování vajíčka spermií. V malém množství tedy naše tělo volné radikály potřebuje.
Během průměrné délky života (v ČR je to kolem 77 let) se v lidském organismu vytvoří přes 10 tun volných radikálů, proto tělo potřebuje antioxidační ochranu soustavně v dostatečné míře. Nejvíce přínosné přirozené antioxidanty najdeme v čerstvém ovoci a zelenině, které bychom měli konzumovat v dostatečném množství přibližně pětkrát denně. Každý druh má však jinou antioxidační aktivitu a je dobré si ji nastudovat v odborné literatuře.
Mezi přirozené antioxidanty patří některé vitamíny. Ze stopových prvků můžeme jmenovat nejznámější selen, dále pak meď nebo zinek.
Dietní suplementace antioxidanty (nejčastěji vitamin C, E, ß-karoten a selen) je jednoznačně prospěšná v případě nutričního deficitu populace. To je téma, kterému jak známo, je věnována poslední roky velká pozornost. Je například známo, že kuřáci potřebují vyšší dávky vitaminu C (askorbát). Zvýšené dávky pro nekuřáckou populaci jsou neškodné, ale také zpravidla nepomáhají. Reálný limit pro askorbát je 200mg/den a množství přijaté nad tento limit je jednoduše vyloučeno ledvinami.
Důležité pro délku života a zdraví je tedy udržovat si rovnováhu mezi volnými radikály a antioxidanty.